čtvrtek 2. května 2013

Jak jsem se uzdravila - proč jíme jinak?


Rozhodla sem se i zde zveřejnit můj osobní příběh, proč jíme jinak

U mně to začalo tak, že jsem začala mít velké potíže s trávením, připisovali jsme to tomu, že jsem zrovna dodělávala VŠ a zkoušky a diplomka a to všechno, takže jsme to svedli na trému a nervy... Jenže i několik měsíců po zkouškách jsem trpěla trávícíma potížema, průjmy, zácpou, průjmy a zácpou, únavou, obrovskou únavou a nechutí cokoli dělat.. První kroky směřovali tedy k praktické lékařce, kde mi řekli (ona i moc chytrá zdravotní sestřička), že je to stresem, a napsali mi tenkrát antidepresiva, když se nám to nelíbilo a báli jsme se, tak se ptáme "Ale tohle není dobrý brát ne?" - sestřička měla hned připravenou odpověď s úsměvem na tváři "To je v pohodě, to můžete brát jak chcete, my to tady bereme všichni a koukejte jak jsme v pohodě! :-)" 


Hledali jsme tedy dál, protože antidepresiva jsem brát nechtěla, hned co jsem si přečetla všechny vedlejší účinky, byla bych na tom ještě hůř než sem.. Šla jsem se objednat ke gastroenterologovi (internista přes žaludek a trávení), po pár měsících čekání na vyšetření jsem vplula do ordinace, kde mně čekalo fakt moc úžasné vyšetření všemi otvory..nechutné, dalo se vydržet, ale nikdy více, výsledek? Nic mi není, jsem zdravá, ale jestli teda špatně trávím, tak dostanu nějaké prášky na lepší trávení... Bylo mi po nich zle, brala sem je asi půl roku, nic se nelepšilo, naopak zhoršilo, všechno.. byla sem tam zpátky, pan doktor byl hodný, pečlivý, posílal mně na všemožná vyšetření, až zjistil v krvi větší hodnoty hladiny štítné žlázy a upozornil mně, abych si zašla za praktickým lékařem, který mně také udělá odběr a pošle dále.. že to může být příčina... 


Praktická lékařka udělala krevní rozbor s tím, že pokud nebude v pořádku, ozvou se mi sami, nikdo se neozval, tak jsme pátrali dál, co to teda se mnou může asi být... Když nikdo nic nenašel a stále se přidávalo více a více věcí, teď to nebyli jen zažívací potíže, průjmy či zácpy, byla to vyrážka, bylo to hučení v uších, ze kterého byl ekzém v uších, záněty oči, které se opakují, bušení srdce v noci v klidu... neschopnost většího fyzického výkonu, kdy jsem byla okamžitě unavená a musela si jít aspoň na hodinku lehnout..


Hledali jsme dál a sami, našla jsem si endokrinologa (odborník na štítnou žlázu) a čekala jsem na zázrak... nepřišel, doktorka mně shlédla pouze od stolu, zajímal jí jen papír, kde byly výsledky krve, moje pocity ne.. napsala mi hormon štítné žlázy, který mám brát 1 ks každý den ráno.. Řekla mi, že brát je musím, a budu je brát do konce života... No málem to myslela opravdu vážně, protože jednoho rána jsem se vzbudila a začalo šílené peklo.. neviděla jsem před sebe, nemohla jsem se posadit, svět se se mnou šíleně točil, hučení v uších, strašlivá panika a bezmoc.. chtěla sem volat záchranku.. nemohla sem ani sedět na posteli.. Manžel přečetl všechny vedlejší příznaky při braní toho hormonu - měla jsem je úplně všechny, po 14ti dnech braní, bylo to nejšílenější období našeho života, už nikdy nic podobného snad nezažijeme... Díky jednomu zákaznikovi jsme dostali kontakt na doktorku z Ústřední vojenské nemocnice v Praze, která mi po telefonu radila, co dál, bylo to jednoduché, okamžitě úplně vysadit a čekat a čekat.. než se vše dostane z krevního oběhu, trvalo to cca půl roku. Ten půlrok jsem byla psychicky mimo, úplně jiný člověk, kterému se změní osobnost z extroverta na totálního introverta, který sedí doma v posteli a nejde ani na krok... Když jsme vyšli ven ze vchodových dveří, popadla mně šílená panika a museli jsme jít hned domů. Manžel nikam nemohl, musel zůstat doma, bála sem se, že omdlím, to se stávalo často, byly doby, kdy mně vodil i na záchod, protože sem nebyla schopná tam dojít.. Psycholožka nám hodně v tu chvíli pomohla, trochu jsme to pochopili, nicméně ten psychický guláš musel z těla odejít sám..a trvalo to než sem vůbec poprvé sama vyšla ven...


A začalo kolečko nové, kolečko - mám málo hormonu štítné žlázy (štítná žláza je moc malá, nevytváří dostatek hormonu), musím brát prášky, nová doktorka mně pochopila, a řekla, že tu dávku co jsem měla, byla opravdu moc vysoká a každé tělo reaguje jinak, začínala jsem tedy postupně na čtvrtce prášku, pak půlce a nyní mám 1 celý po cca 3 letech upravování a neustálého sledování, spousty krevních odběrů.. a štítná žláza se zlepšuje. Co se nezlepšuje je hormon prolaktin, což je zase úplně jiná kapitola, řeknou vám narovinu, tenhle hormon je důležitý pro otěhotnění, až budete chtít miminko, dáme vám hormony, ty vám tu hladinu srovnají a snad to půjde, i když to bude velké riziko... Chcete jít do hormonální léčby?? Já ne...


Takže hledáme dál, hledáme jiný způsob, jak mně vyléčit. Díky tomu jsme přišli na jiné stravování. Vynecháváme mléko, mléčné výrobky, bílou mouku, bílou rýži, bílé těstoviny, bílý cukr, prostě vyvarujeme se ze začátku všeho chemicky zpracovaného a ochuzeného o živiny, vitamíny, a další prospěšné látky... Hledáme kvalitu BIO, věříme, že to co je v obchodech je nadopované éčky a dalšími blbostmi, které naše tělo nepotřebuje. Vaříme zdravě, jíme spousty zeleniny, jíme pravidelně jak jen to jde, kamkoli jedeme, děláme si své vlastní svačiny. Rodina na nás kouká divně, když na oslavě nechceme šlehačkový dort ani chlebíčky s pochoutkovým salátem, vždyť je to výborné!! Neseme si vlastní občerstvení, jsme za totální exoty, nevadí nám to, všem je divné, proč pijeme pouze vodu z vodovodu, proč nechceme coca colu nebo limču nebo proč vlastně nepijeme kafčo??? Nejíme tučné maso, vždyť bůček je nejlepší, ale my jíme jen kuře...?


Začínám cvičit jógu, čekám, že mně zklidní, naučím se lépe dýchat a zpevním si zadek a stehna.. Chci nějaký pohyb, potřebuji ho. První hodiny jsou perfektní, bolí mně celé tělo, směju se tomu, co se dá dělat, po 4 týdnech jsem v pohodě, lekce zvládám. Co nezvládám? Relaxaci. Na konci cvičení je půlhodinová relaxace, být sám se sebou, nepřemýšlet..neumím to, v hlavě se mi všechno honí, co musím zařídit, vyřídit, nakoupit..atd.. prostě neumím vypnout, žádná novinka! Ale snažím se..hodně.. chodím na cvičení 2x týdně, později 1x týdně, nakonec 3x týdně pravidelně...


Po cca 4 letech takového stravování se mi výrazně zlepšily problémy se zažíváním, nemám téměř žádné, mám více energie, je to vše se vším, začala jsem se léčit se štínou žlázou, začali jsme jíst zdravě....Teď ještě přidat pohyb a bude to, jenže to se stále díky pracovní vytíženosti nedaří.. A je to zase tady, něco se děje, jsem nervózní, nejsem sama sebou, necítím se dobře, jsem unavená, ospalá, je mi špatně od žaludku, i když jíme dobře, osypávám se po celém těle, následuje několik návštěv pohotovosti, kde dostanu kortikoidovou injekci a jedu domů, nic neustává, vše svědí, pomáhá pouze obyčejný pudr a kalciová mast, nemůžu už ani spát, musím se stále drbat :-( Vyrážka najednou mizí, mám radost a co?? Objevuje se alergická rýma, kýchám, nemůžu dýchat, kape mi z nosu, škrábe mi v krku - jdeme na alergologii, co s tím? Nejsem alergická na nějakou potravinu? Uděláte mi testy?? Paní doktorka v Mostě mi narovinu řekne, testy jsou moc drahé, to nemáte alergii na potraviny, to je senná rýma.. Dostanu prášky, nepomáhají, rýmu mám pořád i když je beru... hledám jiného alergologa, schopného... Najdu v Litoměřicích, jedem.. udělá všechny vyšetření, podrobný rozbor krve - nic, jsem zdravá, jsem prý v pořádku, ale když si tedy stěžuji, dostanu jiné prášky na alergii a sprej s kortikoidy do nosu, můžu prý každý den stříkat do nosu, neuškodí to.. No kdybych si do nosu nestříkala, nemůžu vůbec dýchat, takto používám asi rok, začíná mi to fakt dost vadit, všichni se mně ptají, proč máš pořád rýmu? Ty jsi zase nastydlá? Nejsem nastydlá, nejsem mám "jenom" alergii.. Přidává se zánět průdušek, nemůžu ani dýchat nosem, ani pusou, tlačí mi na prsou, vykašlávám hleny, nemůžu spát, dostávám antibiotika, první, druhá, třetí.. a dost! Takhle to dál nejde, kašlu na doktory, nikdo nepomohl, někde je něco špatně, co děláme špatně? Hledám na internetu, do toho manžel říká, že by rád zajel k jedné doktorce do Prahy, aby se poradil, jestli jíme tedy správně, souhlasím, objednáváme se, a jedeme... Krevní odběry, které paní doktorka chce nám pojišťovna neproplatí, protože dle ní jsme zdraví a nic nám nechybí, tak si zaplatíme každý 750,- a jedem.. 


První návštěva - manžel začne mluvit o tom, že se chce bavit o jídle, zda to děláme správně, paní doktorka ho hned zastavuje, kouká na moje výsledky krve a říká "My se vůbec nebudeme bavit o jídle, jíte perfektně, radit nepotřebujete, jen tak dál, kéž by bylo více takových, máte úplně jiný problém... jestli okamžitě něco nezměníte, vaše paní vážně onemocní nebo se z ní stane invalida... je vážně nemocná", oběma nám padá brada, čumíme na ní, co to povídá??? Jsme zaskočení, ale posloucháme, ptáme se, co se tedy děje? Protože ať jsem měla kdykoli výsledky krve, nikdy je se mnou žádný z doktorů neprobral do detailů, nikdy... 


První na co se mně doktorka zeptá "Berete antikoncepci?" - no jasně že beru, jsem zastánkyní antikoncepce, vyhovuje mi... "Jestli je někdo, kdo by jí brát neměl, jste to právě vy!", doporučila mi vysazení, ale do ničeho mi netlačila, jen naznačila, že to by mohla být příčina všeho, co se se mnou děje... Dále řekla, že s námi bude pokračovat v psychologické poradně, protože by to mohlo vyřešit mou alergii, čučíme na ní, jako na blázna, jestli si myslí, že povídání mně vyléčí...


Doma děláme první rozhodnutí, vysazuji antikoncepci, hledám na internetu zkušenosti z detoxem apod.. najdu stránky www.jimejinak.cz, hodně mně zaujaly, oba se začítáme a hledáme dál. Na webu se často odkazují na knihu MUDr. Strnadelové - Radost ze zdravých dětí, knihu jsme hned objednali,  čteme více a více a vše nám najedou dává smysl, rozhodujeme se vyzkoušet makrobiotickou stravu. Na další návštěvě u doktorky v Praze jí toto sdělujeme, ona souhlasí, nemá nic proti, pokud je strava vyvážená, je dost bílkovin, obilovin, sacharidů a zeleniny... Takže v tom pokračujeme a úplně měníme to, co jsme se učili doposud, ale není to pro nás nějaká závažná změna, jen je těžší naučit se vařit a vůbec připravovat potraviny.. Nakupujeme BIO zeleninu z farmy u Žatce, přes léto a podzim, je výborná, v zimě jezdíme pro zeleninu v BIO kvalitě do Německa. Stále se držíme převážně BIO potravin, zjišťujeme, že BIO jablka z farmy jsou výborná a můžeme je jíst, normální ze supermarketu jsme ani jeden nemohli, natekla nám vždy pusa, škrábalo v krku... to samé rajčata.. Poznáváme nové druhy zeleniny, nové druhy obilovin, přidáváme do jídelníčku více luštěnin, každý se bojí a říká "když mně nadýmají", ano, obsahují hodně purinů = látky, které nadýmají, ale... puriny obsahuje každá potravina, i maso, jenže maso když uvaříte svůj objem zmenší, tímpádem se zvětší obsah purinů v něm, ale když uvaříte luštěniny, ty vařením nabydou - tím se obsah purinů zmenší, a hlavně namáčíme je na noc, pak slejeme vodu, dám vařit a v bodu varu opět sleju a vařím v nové.. s mořskou řasou, tím se obsah purinů téměř zredukuje, pokud se jí jako bílkovina s obilovinou a zeleninou, vůbec nenadýmá... Jenže většina lidí je zvyklá jíst luštěniny s masem nebo vajíčkem... dvě bílkoviny najednou, to žaludek nezvládá, proto to nadýmání... 


A jsme ještě větší exoti než jsme byli, nejíme maso (tedy jíme, ale ne každý den, jíme maso, vejce nebo ryby max. 1x do týdne)... Rodiče se bojí, prý maso se jíst musí, něco nám bude chybět - ale my netušíme co by nám mělo chybět? Cítíme se oba mnohem lépe než když si dáme maso.. Slinivka, která tráví spotřebuje spousty trávících enzymů na strávení masa (to tráví někdy až 1 týden), proto je člověk unavený.. naše slinivka na to není zařízená, neumí z něj bílkoviny ani pořádně využít, zato bílkoviny rostlinné si hezky rozebere, vezme si z nich vše co potřebuje. 


O jídle podrobně bych se tu mohla rozepisovat více... Když se ptáte co tedy jíme, tak dám příklad jednoho dne:


Snídaně - ovesná kaše s oříšky (obvykle máme rádi mandle spařené oloupané nebo vlašské ořechy, dáváme si i různé sušené ovoce, kokos..) nebo polévka (zeleninový vývar s rýžovými nudlemi či vločkami)


Oběd - kompletní talíř = obilovina, bílkovina, tepelně upravená zelenina: pro příklad kroupovo vločkové knedlíky, k nim osmažené uzené tofu na cibulce (nebo vařenou čočku), k nim kvašené zelí a salátek z čerstvé zeleninky


Svačina - sojový dezert (děláme si vlastní, nebo mají Alpro i hotový pudinkový), oříšky, různé kaše


Večeře - vlastní špaldový celozrnný chlebík s nějakou zeleninovou pomazánkou a zeleninkou k tomu


Je to mnohem pestřejší strava než jsme kdy měli, objevujeme jídla nová, neznámá... maso nám nechybí vůbec, nemáme žádné chutě, na nic, na sladké či slané vůbec.


Abych to nějak zakončila, po 4 měsíční terapiii u paní doktorky mohu a nebojím se to říct, že jsem na správné cestě.. Nasadila mi homeopatika, která mně také trochu zklidní, začínám je brát. Jsem sebejistější, nemám výkyvy nálad, jsem milejší, život beru takový jaký je, a žiju přítomností, neplánuji co bude, nebo co by se mohlo stát, až se to stane, budu to řešit. Cvičím každý den nebo obden jógu, bez instruktora, stačí mi pár lekcí na internetu, je to můj večerní rituál. Když si vzpomenu kolik peněz sem utratila za masáže či fyzioterapii ve snaze zbavit se bolestí zad, kdybych hned věděla, že to jde jen "blbou jógou", jdu do toho bez váhání hned.. Neberu antikoncepci, cítím se skvěle... Přestávám brát prášky na alergii, nekýchám, nemám žádné známky alergie.. Po vysazení se o mne pokoušely průdušky, doktorka mi na to napsala homeopatika, do 3 dnů od nasazení mne kašel přešel, a to už jsem si málem šla pro antibiotika. Více odpočívám, práce není všechno, důležitý je celkový postoj k životu, radost ze života.. Nemám ráda lidi, kteří si pořád na něco stěžují, říkají tohle nejde, to je těžký, to my nemůžeme - OK, dělejte všichni jak myslíte, jsme tu každý za sebe, každý jen jednou, chci si svůj život maximálně užívat, nechci přežívat, neodkládám nic, změny dělám okamžitě. Chci všem říct, že pokud chcete změnit váš životní styl, jděte do toho, nebojte se ničeho, pokud nic nezkusíte... nic nezískáte.. neříkám, že tenhle způsob, jak to děláme my dva je ten jediný pravý, to si každý musí projít a přijít na ten svůj..my taky jsme začátečníci a snažíme se, jak jen umíme..

AKTUÁLNĚ: březen 2013 - Štítná žláza je úplně v pořádku, ale i tak mám prý pro jistotu dál brát Letrox, v dávce 1/2 prášku denně.. Prolaktin, který byl šíleně vysoký  a já byla připravována na hormonální léčbu, kvůli případnému těhotenství, se srovnal tak, že je naprosto v normě. Dle vyjádření mé doktorky to prý nemá se stravou a životním stylem nic společného, prý je to prostě zázrak.. Ale já vím své... Joo a zlepšily se mi dioptrie, sice tak cca o půlku, ale i tak, vidím líp :-) To je prý běžné, když je člověk dlouho ve stresu a nakonec vypne, tak zjistí, že vidí mnohem líp... protože tlak na oční pozadí je mnohem menší.

4 komentáře:

  1. Dobrý den, velmi Vás obdivuji, že vše zvládáte a přeji Vám stále více a více zdraví. Nemám za sebou zdaleka takovou jízdu nemocemi jako Vy, ale zdraví se mi také zničehonic, nebo snad ne zničehonic?, před třičtvrtě rokem zhoršilo. Nejhorší mi na celé zkušenosti přijde, že člověk začne hledat pomoc u doktorů a s dost velkým rozčarováním zjistí, že je vůbec nezajímá, nic mu neřeknou, nevysvětlí, na otázky odsekávají, strčí mu prášky a nazdar. Člověk si přijde úplně bezmocný, protože neví, co mu je, co má dělat, a když začne hledat cesty jinde, protože klasika nezabírá, je navíc u většiny, i rodiny, za blázna, který si snad něco vymejšlí.
    Zkouším teď také přijít na kloub možnostem jiného stravování. Tak jsem našla i Vaše stránky a čerpám z nich inspiraci. Díky.
    M.

    OdpovědětVymazat
  2. Velmi strhující osobní zkušenost. Je mi 17, jsem tedy v plné síle (snad :) ), ale přesto mě téma zdravé stravy docela zajímá. Mým cílem je hlavně jíst pestře a aby mi to chutnalo :).
    Některé z vámi popisovaných problému má ale moje babička. Má spoustu léků, které sama dost nešťastně kombinuje. Absolvovala i alternativní léčby, buhožel u ničeho nevydrží příliš dlouho... Ale to je zas jiný příběh :)
    .
    Inspirovalo mě tvrzení, že luštěnina se lépe tráví se zeleninou. Myslím, že to v nejbližší době vyzkouším - fazole i čočku dělávám doma často... Také mě zaujalo, že se vám zlepšily dioptrie. Bohužel, ty mé jsou asi spíš záležitostí genetiky než stresu.
    .
    Hodně štěstí v další cestě...

    OdpovědětVymazat
  3. Magdaléno, děkuji. Je to vždy záležitost celkového pohledu na svůj život :-) Dnes vidím, že jídlo dokáže léčit a psychika - být v pohodě, málo se stresovat, což je dnes téměř nemožné, ale jde to, kdo chce, cestu si najde... :-)

    Držím palce v experimentování s vařením!

    OdpovědětVymazat
  4. Dobrý den, jako bych četla příběh své dcery (únava, náladovost, nechutenství, dušnost, zažívání, vyrážka, výtoky..). Milion vyšetření - vše v pořádku, svádění na stres, zkoušení různých léčitelů, a jen čirou náhodou zjištěná celiakie, nesnášenlivost mléka, éček.. Když doktor nemůže nic najít, svede to na málo pohybu, ručičky dozadu nebo napíše lexaurin a šup k psychologovi. Takhle skončilo několik lidí v okruhu mých známých, ovšem později na oprávněných operacích. Než u mne někdo zjistil zvýšenou funkci štítné žlázy, vyšetření na gastru nic a za všechno podle mojí doktorky mohl asi 2 roky stres (třes, bušení,horkost, rozhozené celé zažívání ..). Náhoda, že jsem potřebovala vstupní prohlídku do práce od jiného doktora. Běžné vstupní vyšetření bylo v pořádku a jestli prý mám nějaké potíže...Mám, je mi horko, třesou se mi ruce...No, to máte zvýšenou činnost štítné žlázy, řekla od stolu a začala mi jmenovat vše další, co mě trápilo. Krevní test a s akutním stavem na endokrinologii.
    Člověk nesmí pokládat doktory za bohy. Doktor se znaží o to, aby např. přestala bolet hlava, ale už nezjišťuje příčinu.
    Dcera jí bezlepkově, na doporučení léčitelky vysadila antikoncepci, inspiraci na vaření hledá všude možně, také v klubu celiaků a v Jíme jinak. Je jí podstatně lépe a je po všech stránkách spokojenější. Já zkusila dva týdny Jíme jinak, přestala jsem mít věčný hlad a chutě, zhubla jsem 4kg, vůbec mě to netáhne lehnout na gauč a duševně se taky cítím lépe. Sice je to těžká změna ve vaření, ale za zdraví to stojí. Neříkám, že si někdy nedám kousek kuřete nebo jogurt, ale jsem bohatší o hodně nových chutí a bůček mi rozhodně nechybí.

    Držím pěsti všem!

    OdpovědětVymazat